Ohlédnutí za rokem 2016

S mírným zpožděním bych se opět rád ohlédnul za uplynulým rokem. Jaký byl? Já si ty špatné věci nepamatuji, takže byl perfektní jako všechny roky před tím. Děti rostou jako z vody a k Sáře a Matoušovi přibude někdy v dubnu 2017 třetí.

Začátkem roku jsem se těšil na zimu a ona opět nepřišla. Praha již několikátý rok po sobě téměř bez sněhu. A protože tyto řádky píšu až v lednu 2017, mohu hned dodat, že zima 2016/2017 bude daleko lepší. Tak tedy suchou zimu přetrpět a na jaře jako již klasicky vyhřát „staré“ kosti v Toskánsku, tentokrát s fotografem a kamarádem Vojtou Heroutem. Fotograficky to bylo v Itálii velice zajímavé, mlhy, perfektní světlo a to vše ve společnosti skutečných fotografických nadšenců.

V létě to byla neskutečná pohoda. Skoro celé prázdniny jsem trávil s Magdalénkou a dětmi, pracoval jsem málo, užíval si sluníčka, běhal, spal v houpací síti (no dobře, ještě jí nemám, ale kdybych jí měl, tak by to tak určitě bylo) a pil vychlazený ryzlink.

Aby se mnou bylo dva letní měsíce k vydržení, je jasné, že jsem se alespoň na pár dnů musel utrhnout a vyjet někam, kde by to mohlo být fotograficky zajímavé. Tentokrát padl los na sladkou a voňavou Provence. S kamarádem Ivanem Anderlem jsme naložili obytňák a vydali se vstříc rozkvetlým levandulovým polím. Na náhorní plošinu Valensole jsme přijeli tak akorát... a já od července 2017 miluji rozkvetlé levandule.

Na konci léta s rodinou na týden na Broumovsko, které je samozřejmě také fotograficky velice výživné. Myslím, že tam podniknu nějaký ten workshop :-)

No a pak už se schylovalo ke krajinářsky nejzajímavější části roku, k podzimu. Podruhé jsme s Michalem Baladou uspořádali fotografickou expedici do Bretaně a opět se nám vydařily podmínky na výbornou. Já to bretonské pobřeží zkrátka zbožňuju!

Pak ještě v září i říjnu dvakrát do Českosaského Švýcarska a na konci října již všechny mé myšlenky směřovaly za Atlantik. Vrcholný podzim patřil New Yorku, kam jsem se po necelých dvou letech vrátil a znovu se nechával unést atmosférou města, které nikdy nespí. V NY jsme viděli barevný Central Park, slavný newyorský maratón, prožili jsme tam Halloween a ulétli jsme těsně před prezidentskými volbami. I když se časem rád podívám ještě určitě do Chicaga a do San Francisca, New York pro mě zůstane americkým number one.

Konec roku se již nesl v poklidném duchu... tedy poklidně pracovním, protože to co neudělám, když někde lítám, to za mě nidko jiný neodpracuje. Takže jsem makal, až se ze mě kouřilo a cca nyní (konec ledna 2017) začínám to podzimní manko dohánět.

Jo, vlastně v prosinci jsem si splnil jeden z dílčích cílů, když jsem se účastnil ultratrailového závodu Pražská stovka a úspěšně jej zdolal. Tedy, abych si jako úplně nefandil. Dal jsem jen „dětskou“ poloviční trasu, což mi v cíly hodilo bratru 88 km, ale stejně, každý to asi nedá. Příští rok snad běžecky dospěju a půjdu to celé. Ona se každý rok trasa mění a letos to bude z Vysočiny Posázavím, myslím, že se mají nohy na co těšit!

A jaký bude rok 2017? Věřím, že bude dokonalý! Chci se opět po delší době vrátit do Skotska, na obzoru se rýsuje jedna hodně zajímavá spolupráce (podrobnosti až to klapne) a na podzim připravuji jedno velké překvapení. Takže fotografii zdar a já jdu pracovat, ať stihnu všechno, co jsem si naplánoval :-)