Báječný zářijový workshop v Českosaském Švýcarsku

Na konci září jsem uspořádal v Českosaském Švýcarsku fotografický workshop. Dle předpovědi jsme mohli očekávat dobré podmínky. Prognóza se bezezbytku vyplnila a my se od čtvrtka do neděle nechali unášet na kouzelné vlně této krásné krajiny.

Výhled z Vilemíniny stěny, sobota, 29. 9. 2012Výhled z Vilemíniny stěny, sobota, 29. 9. 2012

Sešli jsme se ve čtvrtek k večeru v penzionu Švýcarský Dvůr a ihned se rozproudila debata o focení, technice, úpravách, kompozici a o všem, co s tím souvisí. Vzal jsem s sebou nějaké knížky pro inspiraci a nadšení účastníků nebralo konce.

Páteční rozkoukání

České a Saské Švýcarsko je kraj, kde lze úspěšně fotografovat téměř za každého počasí. Takže nás nelekala ani souvisle zatažená obloha, která měla v pátek zakrýt slunce. Ráno na vyhlídce ze Zámeckého vrchu se sice nekonalo žádné oslnivé divadlo, ale účastníci workshopu se stejně museli nejprve trošku otrkat, aby si podmínky dokázali patřičně užít.

Na dopoledne a brzké odpoledne jsem měl připravenou nenáročnou procházku kolem Jetřichovické Bělé, kterou osobně považuji za jeden z našich nejkrásnějších potůčků. V tuto chvíli zatažená obloha vůbec nevadila, ba přímo naopak, zjemnila tvrdé denní kontrasty a v soutěskách se tak dalo fotografovat skoro celý den. Z hlubokých roklí nás vyhnal až nepřekonatelný hlad některých zúčastněných a tak jsme zamířili na pozdní oběd. Poté následoval krátký odpočinek, při kterém se obloha protrhala a my se mohli těšit na krásný západ slunce. Vyjeli jsme tedy na Křížový vrch, který má tu výhodu, že od auta uděláte pár kroků a již jste na vršku (příští dny se vzdálenost od auta měla podstatně prodloužit). Zaujali jsme strategické postavení na západním úbočí kopce a v klidu vyčkávali. Krajinu zalévalo hřejivé slunce, mraky se barvily, ticho, pohoda a přátelská atmosféra. Ideální kombinace pro následující dva dny.

Rádi byste se také zúčastnili fotografického workshopu v Českosaském Švýcarsku? Podívejte se na podrobný popis, možná bude zrovna některý z nabízených termínů volný.

Ranní pohled z jetřichovických skal na konci září, sobota, 29. 9. 2012Ranní pohled z jetřichovických skal na konci září, sobota, 29. 9. 2012

Sobotní mlžné orgie

V sobotu jsme budíček o něco posunuli (podle všech účastníků tím špatným směrem) a za tmy s čelovkami jsme vyrazili na krásnou jetřichovickou vyhlídku, která nese jméno Vilemíny, kněžny z rodu Kinských. Při výstupu jsme zahlédli měsíc v úplňku, který se již téměř chystal zapadat a to ještě zrychlilo naše kroky, abychom jej z vyhlídka stačili fotografovat. Nohy ale stejně brzy ztěžkly, přeci jen je to celkem do kopce, a měsíc jsme stihli jen tak tak.

Pod námi se rozprostírala báječně zamlžená krajina kolem vesnice Jetřichovice, svítání se zbarvilo do růžova a všichni mohli být spokojení, že tentokrát mlžné ráno vyšlo se vším všudy.

Sestup z ranního fotografování je již většinou veselá záležitost. Fotografie uložené na paměťových kartách, nohy sice bolí, ale vy se již těšíte na snídani a na zasloužený odpočinek. Jde to o mnoho snáze a rychleji než nahoru a tak již nikdo nereptá.

Po šestihodinovém odpočinku a dohánění spánkového deficitu vyrážíme do Saského Švýcarska na horolezcům dobře známý Schrammsteine. Pár stovek schodů nás nemůže rozházet, a tak zdárně kropíme krajinu svými fotoaparáty z krásné a velice exponované skalní vyhlídky.

Večer panuje trošku melancholická nálada, protože následující den, má být i dnem posledním. Náladu všem zvedá předpověď počasí, která je opět optimistická. Tak tedy posuneme budíček ještě o půl hodinku špatným směrem, aby si všichni to poslední ráno užili :-)

Nedělní německé zakončení

Na nedělní ráno jsem naplánoval navštívit překrásnou německou vyhlídku na kopci se zavádějícím názvem Kleiner Winterberg. Kopec není tak úplně malý a opět nás při výstupu čekaly nějaké ty schody, které někteří účastníci počítali, aby se zabavili a nemysleli na námahu a bolest stehen. Nahoře docházeli k zajímavě rozdílným součtům v rámci stovek schodů. Počítání svůj účel i bez zřejmého výsledku splnilo. Byli jsme na vyhlídce.

Mlhy bylo sice poskrovnu, ale zdálo se, že slunce vyjde. Od severu se nad údolí valily fotogenické mraky a idylku závěrečného rána nemohli narušit ani dva fotografové (jeden z nich byl mimochodem můj dobrý kamarád Ondra Prosický), které jsme na skále potkali.

Je radost trávit pár dní s lidmi, kteří se rádi něco naučí, mají rádi přírodu a jsou ochotní si pro dobré fotografické podmínky přivstat. Těším se na další nadšence, které budu moci svými radami postrčit ve fotografování opět o krůček dál.

Související články

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace