Island, země ohně a ledu 2011 (1. část)

Před odjezdem

Protože v roce 2010 vybouchla sopka Eyjafjallajökull a nadělala velké zmatky v evropské dopravě, neodpustili jsme si kacířské řeči o tom, že by bylo dobré, kdyby na Islandu zase něco bouchlo a my výbuch mohli fotografovat. Co čert nechtěl, sopka skutečně vybouchla, tentokrát s vyslovitelnějším jménem Grímsvötn. Naneštěstí to bylo necelý týden před naším odletem a prach, který sopka produkovala opět uzavřel Evropská letiště. Čekání zda poletíme nebo ne bylo nesnesitelné. Jistotu jsme neměli do poslední chvíle. Jaká pak byla úleva, když letadlo dosedlo na letišti v Keflaviku. Povedlo se, naše fotografická výprava skutečně začala. S fotografy Ivanem Anderlem, Michalem Baladou a Michalem Kvardou jsme deset dní nasávali drsnou Islandskou atmosféru.

Pátek 27. 4. 2011

Hned na letišti jsme narazili na problém. Společnost, u které jsme si zamluvili auto nesídlila na letišti, ale pravděpodobně někde v Reykjavíku a my jsme na ně neměli samozřejmě žádné spojení. Zeptali jsme se u konkurenční společnosti Budget přímo na letišti a ta nám pohotově přidělila stejné auto a nepočítali nám zálohu, kterou jsme již dopředu zaplatili. Po pečlivé prohlídce auta jsme zjistili, že se do něho ve čtyřech prostě nemůžeme vejít. Takže opět zpět k okénku a znovu. Nakonec jsme se spokojili s teréním autem Nissan Pathfinder. Cena odpovídala velikosti, ale je lepší připlatit než se 10 dní tísnit.

Celí natěšení jsme vyrazili na poloostrov Reykjanes. Island nás po půlnoci přivítal nevlídným a deštivým šerem, kterému sekundovala drsná krajina lávových polí. Tento typ krajiny nás značně překvapil. Za kopcem cosi čoudilo, a tak jsme tím směrem vyrazili po štěrkové cestě. Náhodou jsme tak objevili první geotermální elektrárny. Vypadaly v té měsíční krajině hodně bizardně. Střídavě pršelo a lilo a nevypadalo to, že se to zlepší. Fotoaparát pociťoval první dešťové spršky a kapesník byl od otírání celý mokrý.

Na pobřeží jsme fotografovali první krásné skalní útvary, které mě (jako mnoho následujících) překvapily svou velikostí. Odsud jsme zamířili do hlavního města Reykjavíku. Zde jsme vyměnili islandské koruny za 400€ (na 10 dní to bohatě stačilo).

Cílem prvního dne byl jeden z nejkrásnějších islandských vodopádů, vodopád Gullfoss. Cestou k němu jsme však nemohli minout slavný Geysir, ano ten gejzír, po kterém jsou pojmenovány všechny gejzíry. Geysir již nějaký ten pátek dřímá a vodu prská k nebi jen sporadicky. Zastupuje jej však zdatně jeho o něco menší bratříček Strokkur. Nebyla ještě ani sezóna a u gejzírů bylo mnoho lidí, včetně Japonců, v létě to tu musí vypadat asi jako na Václaváku.

Kousek od vodopádu Gullfoss jsme se ubytovali v malém penzionu a za noc se snídaní jsme zaplatili 7500 ISK (cca 1200 Kč). Celkem drahé, příště spíme pod stanem. Vodopád nás všechny očaroval. Mohutná řeka se převalí přes první kaskádu a s rachotem padá do propasti, kde je zastavena skalní stěnou a donucena uhnout v pravém úhlu směrem doleva. Dále pokračuje hlubokým kamenitým korytem. Slezl jsem až dolů na nejnižší skálu a nechal se obejmout vodní tříští. Úžasný zážitek. S pocitem dobrého začátku usínáme.

Sobota 28. 4. 2011

Ráno jsme zjistili, že Michal Kvarda vyrazil sám pěšky k vodopádu (asi 4 km) a že se tedy asi na snídani sám vrátí. Ve chvíli, když jsem sednul ke stolu, volá mi Michal, zda pro něj přijedu. Co se dá dělat, snídaně musí počkat. Optimismus mi dodává dnešní "vodopádový" program. Ráno se krátce stavíme ještě jednou u Gullfossu a následovat bude zajímavý Seljlalandsfoss a majestátní Skógafoss.

Prvně jmenovaný, Sejlalandsfoss, je zajímavý tím, že jej můžete obejít i zezadu. Skála v místě vodopádu tvoří převis. Krásný subtilní proud vody pak vytváří nádherný 50 metrů vysoký oblouk.

Skógafoss je naproti tomu řeka, která v celé své mohutnosti z ničeho nic padá do hloubky 62 metrů a vytváří tak monumentální vodní stěnu. Odvážlivci, kteří se opováží přiblížit, jsou odměněni studenou sprškou.

Pár prvních zážitků na Islandu všechny nadchne, tento ostrov si nás získal. A to máme ještě dnes navštívit Dyrhólaey a zítra Vík, místo na které se obzvlášť těším.

Dyrhólaey je nejjižnější výspou ostrova a bývá nazývána bránou Islandu. Mohutná skála je ptačí rezervace, kde sídlí mnoho druhů ptactva, včetně legračních papuchálků. Skalní útvary se dají fotografovat na sto způsobů a z mnoha úhlů a tak závěrka stále cvakala. Nedaleko pobřeží jsme objevili jeskyni, ve které jsme se ve čtyřech lidech pohodlně vyspali. Rackové nám sice celou noc nadávali, ale vydržet se to dalo. Horší byla spíše teplota okolo nuly, párkrát jsem se probudil zimou, od příště již do spacáku vlezu patřičně vybavený teplým oblečením MOIRA.

Poznatky a zkušenosti

  • není radno pokoušet sopku, člověk je oproti přírodě naprosto nicotný
  • mimo sezónu auto nezamlouvejte dopředu, na letišti by mělo určitě být, pokud pojedete na Island v letní sezóně, auto je lepší zamluvit předem, ale vybírejte ze společností, které mají pobočky na letišti (Avis, Budget, Hertz, Europcar)
  • chcete-li Island poznat lépe, doporučuji teréní auto 4x4, ani to však možná občas nebude stačit (viz někerá z dalších povídání o Islandu)
  • nenechte se zaskočit prvním dojmem měsíční krajiny poloostrova Reykjánes, krajina se na Islandu každým dnem vašeho putování bude měnit
  • promoklé nepromokavé oblečení je denní rutinou
  • obchod s potravinami stejně jako benzínová pumpa je v každé větší vesnici
  • benzínové pumpy jsou většinou samoobsužné na kreditní karty, ale lze koupit jednorázově nabité karty v určité hodnotě a za ně následně natankovat
  • v okolí Reykjavíku je nejvíce turistů, s větší vzdáleností se naštěstí jejich počet rapidně zmenšuje
  • ubytování je drahé, vyplatí se spát pod stanem, kempy ale fungují většinou až od poloviny června
  • teplé oblečení je na Islandu nutnost ať už jedete v jakoukoliv roční dobu

Související články

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace