Víkend u bavorského hradu Neuschwanstein

Jižní Bavorsko je autem pouhých 5 hodin jízdy a tak nebylo potřeba cestu nijak důkladně plánovat. Slovo dalo slovo, stanovil se termín a s Ondrou Prosickým, Vojtou Heroutem a Michalem Kupsou jsme vyrazili.

Odkud fotografovat

Rešerší dostupných fotografií jsme dospěli k závěru, že existují 3 krásné vyhlídky na tento německý načančaný hrad, který byl mimo jiné též předlohou pro centrální stavbu Floridského Disneylandu. Hlavní, turisty nejčastěji fotografovaná vyhlídka je na Marienbrücke, starém, na pohled ne příliš důvěru budícím ocelovém mostě přes hluboko zaříznutou rokli. Tento pohled na hrad má vyfotografovaný snad každý, kdo tuto lokalitu navštívil a pro nás to nebyla žádná výzva.

Neuschwanstein z MarienbrückeNeuschwanstein z Marienbrücke - Pohled na hrad Neuschwanstein z visutého mostu Marienbrücke je ten nejčastější, který z této lokality můžete vidět. Mě do záběru připlul jeden beránek, který fotografii obzvláštnil.

My jsme se rozhodli pro jednu ze dvou náročnějších a téměř nepřístupných vyhlídek na východ od hradu. Vybrali jsme si tu v úrovni hradu a i přes občasná zaváhání při výstupu jsme se vyškrábali na správné místo. Odměnou nám byl čistý výhled na hrad, bez turistů a bez hluku.

„Cesta nahoru byla blbá, protože jsme nevěděli, do čeho jdeme, cesta dolů bude blbá, protože to už víme.“

Dvacet hodin na vyhlídce

Pokud něco takového nezažijete, nedokážete si asi ani představit, jak skvělý je takový dvaceti hodinový relax na vyhlídce. Člověk nikam nespěchá, občas líně zmáčkne spoušť nebo si přihne červeného vína (díky Vojtovi, který se s tou lahví táhnul). Potom ho to všechno tak unaví, že se svalí na karimatku a usne jako špalek. S tím spaním to ovšem nebylo tak růžové, protože rovných míst bylo v okolí jaksi nedostatek. A tak jsme celou noc klouzali kamsi dolů po temné stráni.

Vlezl jsem si do spacáku navlečen do třech vrstev teplého prádla a očekával zimu. Ta se nekonala a tak jsem zase po půlhodině ze spacáku vyskočil, abych odlehčil. Hrad byl již krásně nasvícený a přímo vybízel k nočnímu fotografování. Neodolal jsem a několik snímků jsem tedy pořídil. Pak jsem již skutečně usnul, přičemž se mi zdálo o ranním mlžném focení.

Ranní bezmlžno a náročný sestup

Mlžný sen bohužel zůstal skutečně pouhým snem a ranní mlha se nekonala. Jen kdesi dole na loukách se válelo několik malých cárů, pod hradem bylo úplně vymeteno. To nás samozřejmě od fotografování neodradilo a svědomitě jsme zdokumentovali celý východ slunce od úplně tmy až po zlaté nasvícení celého hradu. Třeba budeme mít někdy v budoucnu štěstí více.

Sestup měl být dle všeho náročnější než výstup. Člověk se sice tolik nezpotí, ale nohy dostanou pořádně zabrat. Dole u potoka již bylo o poznání veseleji, i přesto, že náš výlet byl téměř u konce.

Na závěr musím vyseknout velkou poklonu bláznivému Ludvíkovi, který si nechal Neuschwanstein postavit. Stavitelé dokázali tak neuvěřitelnou a kýčovitou stavbu zasadit do krajiny tak geniálně, že se nakonec přestalo jednat o kýč a vznikla jedna z nejkrásnějších německých památek.

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace