Sony vs. Canon aneb proč jsem utekl od Canonu?
V únoru jsem podnikl na svou konzervativní náturu nezvykle progresivní krok a vyměnil jsem po patnácti letech značku těla mého hlavního fotoaparátu. Objektivy si zatím nechávám, to už by bylo toho pokroku přespříliš, ale o tom níže. A co jsem tedy vyměnil za co? Vlastnil a používal jsem při svém fotografování Canon EOS 300D a následně Canon EOS 40D. Potom jsem skočil do fullframe řady a měl jsem postupně Canon EOS 5D Mark II. a 5D Mark III. Mé Canon účinkování zakončil Canon EOS 5Ds. Se všemi aparáty jsem byl spokojený a zvláště pak to poslední tělo 5Ds s 50 megapixelovým snímačem mi dělalo nesmírnou radost. Můj nový stroj je Sony Alpha A7R IV.
O změně jsem přemýšlel tak rok, ze začátku roku 2020 to nabralo spád a jsem skutečně rád, že jsem to stihnul ještě před Coronou. Kdybych se k tomu měl odhodlat v dubnu, tak bych daleko více otáčel peníze v kapse.
Proč jsem vyměnil Canon za Sony?
Pro někoho to může být marginální důvod, ale tělo jsem vyměnil čistě jen kvůli dynamickému rozsahu. Umím skládat expozice, umím pracovat s vrstvami, umím maskovat a všechno to v postprocesu používám, ale v mnoha případech to je zbytečné zdržování a skládat expozice jsem musel čistě jen pro zachování technické kvality výsledného obrazu. Rozumějte tomu tak, že při publikaci na webu nic nepoznáte, ale větší tisk by již taková sláva nebyl. Jednalo se hlavně o detaily ve stínech a cokoliv jste na Canonu potáhli o trochu více, než bylo záhodno, řekněme o 1,5 EV do plusu, ošklivý šum si svou cestu vždycky našel. Zpracovat takové fotografie pro prezentaci a připravit je pro tisk potom netrvá pár minut, ale klidně půl hodiny a více. A právě toto je ten největší rozdíl, bohužel pro Canon rozdíl třídy.
A proč zrovna Alpha A7R IV? Ono když přecházíte z foťáku, který má krásný obrazový výstup při rozměrech rawu 8688 × 5792 px, tak se Vám nechce takové množství detailů zmenšovat. Takže 61 Mpx, to je velké lákadlo, kterému jsem neodolal. Takže nyní mi z karty lezou obrázky s rozměry 9504 × 6336 px.
Nerad bych, aby to vyznělo, že Canon je nekvalitní aparát. Pokročilým zpracováním se dostanu k cca stejnému výsledku na Canonu i na Sony, jen s mojí novou mašinou mi to trvá daleko kratší dobu a Lightroom a Photoshop otevírám znovu s větším nadšením. Dynamický rozsah je sice u Sony Alpha A7R IV fenomenální, ale to neznamená, že již nikdy nebude potřeba skládat expozice. To by byla krásná představa, ke které se pomalými krůčky blížíme, ale zatím tam nejsme. I se Sony občas nastavuji bracketing a pořizuji více expozic téhož záběru. Jen tak pro jistotu, abych pak nebyl naštvaný. Ale zatím mě výstup nepřestává překvapovat. Je to prostě bomba!
Proč používám objektivy Canon?
Objektivy, které vlastním (v celkovém rozsahu 14 - 300 mm) jsou kvalitní a mám je rád. To ale neznamená, že je nejsem schopen bez mrknutí oka vyměnit za (také) kvalitní objektivy určené přímo pro Sony. Proč jsem to neudělal? Odpověď hledejte v mé peněžence. Když bych si odpustil tu pevnou čtrnáctku, tak by mě objektivy 16 - 35 mm, 24 - 70 mm a 70 - 300 mm vyšly na 140 tisíc Kč. Prozatím jsem tedy zvolil nízkonákladovou variantu – redukci. Pořídil jsem redukci Sigma MC-11 za 6 tisíc Kč a hotovo. Ostří to rychle a přesně (s občasnými problémy v mlze, ale zkrátka to beru jako levné řešení), přenáší to vše, co to přenášet má. Celkově naprostá spokojenost.
Počáteční oťukávání
Můj nový fotoaparát je skutečně skvělý stroj, ale když jsem otevřel menu… no zkrátka je tam toho fakt hodně, různá nastavení blokují jiná nastavení a je to poměrně složitý a komplexní systém funkcí. Nebudu zapírat, neobešel jsem se bez youtube a tutoriály jak co nastavit mi hodně pomohly. Ještě nyní, po pár měsících používání, často bloudím a hledám. Naštěstí si můžete nastavit spoustu předvoleb na funkčních tlačítkách, takže ve výsledku to je lepší, než jsem to měl u Canonu
Jako uživatel fotoaparátu jsem ideální „nenáročný“ uživatel. Skoro mě nezajímá, co přístroj umí, ale ze 100% mě zajímá kvalita výstupu. Až bude mít mobilní telefon dokonalý a bezchybný obrazový výstup, budu fotografovat klidně mobilem. Když hodnotím kvalitu fotografie (vlastní i cizí), je mi jedno, jestli je pořízená Canonem, Sony, Nikonem nebo iphonem. Kromě celkového vyznění a námětu fotografie se zaměřuji na drobné detaily, ostrost, šum, tonalitu… Pokud fotoaparát produkuje brilantní data, dokážu se smířit s tím, že nemá wifi. U Sony Alpha A7R IV se s ničím takovým smiřovat nemusím, umí to prakticky všechno, co si člověk umí představit a výstup je fantastický.
Co mě štve na Sony
- že musí být zapnut, když se chci podívat skrze hledáček
- že je to menší, než zrcadlovka
- že si nemohu nastavit v BKT rozsah 1 a ⅔
- že to blbě ostří do mlhy (i když mířím na hrany), ale to je velmi pravděpodobně redukcí
- čip je hned na ráně pro všechen prach a špínu, ale zatím jsem opatrný a prach tam není
- při BULB nikde na displeji neběží čas expozice
Co mě štvalo na Canonu
- dynamický rozsah a z toho vyplývající šum ve stínech, když se to z toho moc tahá
- že to nemohu ovládat přes mobil
Jsem výjimka nebo jen potvrzuji trend?
Mezi fotografickými kamarády je tato Sony epidemie dost patrná. Když se zaměřím jen na naší fotografickou skupinu fotopivo.cz, tak změnu z Canonu na Sony prodělal Ondra Prosický, Jirka Šebek a Michal Kvarda. Společně se mnou tedy 4 fotografové z 13 (nebo vlastně z 12, protože jeden již prakticky nefotografuje), tedy 25% a to už mi přijde docela dost.
A jak to máte vy? Prodělali jste v posledních letech podobně drastickou změnu? Přineslo to ve Vašich očích ovoce a nebo to bylo spíše na škodu?