Normandie, kraj vikingských válečníků

Po Skotsku, Toskánsku, Islandu a New Yorku je zde další místo na světě, kterému jsem propadl, a do kterého jsem se bezmezně zamiloval. Na následujících řádcích se budeme pohybovat na severozápadním francouzském pobřeží, tedy v Normandii a Bretani.

Normandie na mě působí učesanějším dojmem, více polí, většinou mírnější přístup do moře a Bretaň je naopak divoká, skalnatá, tvrdá a zdánlivě nehostinná. Normandii bych mohl připodobnit k Anglii a Bretaň ke Skotsku. Ta podobnost je zde poměrně nápadná.

Podíváme-li se pod historickou pokličku, zjistíme, že středověk v Normandii nebyl žádný med (ostatně, kde byl). Země své jméno získala po loupeživých vikinzích, které Frankové nazývali Normany. Místní historie je spojena s Vilémem Dobyvatelem, stoletá válka se těmto místům pochopitelně také nevyhnula a pobřeží Normandie nezůstalo v klidu ani ve 20. století.

Mohutné útesy u Étretat

Abych hned na začátek trochu zamíchal karty a popřel své tvrzení o přístupném pobřeží v Normandii, započněme naše putování ve městečku Étretat, které leží kousek severně od Le Havre. Toto malebné vyhledávané letovisko je z obou stran uzavřeno bílými vysokými útesy, jejichž okrasou jsou monumentální skalní oblouky. Většinu svého dětství zde prožil spisovatel Guy de Maupassant a inspiraci zde hledal nejeden malíř, ze známějších jmenujme Clauda Moneta.

Les falaises d´Etretat

Když si počkáte nebo budete mít štěstí na správnou výšku odlivu, tak se můžete pod oblouky projít suchou nohou. Ale stále mějte na paměti, že odliv se brzy změní v příliv a voda Vás velice snadno může odříznout na nějakém kameni. Ten se může zdát pro mořskou hladinu nedosažitelně vysoko, ale v těchto oblastech je běžně rozdíl mezi nejnižší a nejvyšší hladinou klidně i 10 metrů, a tak voda stoupá proklatě rychle. Projít se samozřejmě můžete i nahoře na útesech, jen ti, kteří občas pociťují závratě, se zde nebudou cítit úplně komfortně.

Pojeďte s námi na fotografickou expedici do Normandie a Bretaně. Fotograficky i cestovatelsky zajímavá krajina s nádherným pobřežím, spoustou majáků a bohatou historií.

Normandské oko

Kam dál? Kam jinam, než na nejznámější památku Normandie, klášter Le Mont-Saint-Michel. Kolem Le Havre směrujete na Caen a rádi byste pokračovali rovně, ale nějaká záhadná a nevysvětlitelná síla Vás táhne doprava, k severu. Sjedete na menší a pak ještě menší silnice a ani nevíte jak, ocitnete se u moře. Je to záliv, kam se vlévá Seina. Stojíte na ostrohu nad dlouhou písečnou pláží, hledíte do dálky a slzy Vám tečou po tvářích. Nestydíte se za to. Tyto pláže jsou na slzy zvyklé. Na slzy, na pot a na krev. Pláže Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword. Pak se jdete projít mezi ty nekonečné řady pravidelně vysázených bílých křížů (a hvězd a půlměsíců). Na každém je jméno a na Vás padne tíživá tíseň. Poděkujte těm klukům, poděkujte jim nahlas a raději jedeme dál k původnímu cíly, k hoře svatého Michala.

Americký vojenský hřbitov na pláži Omaha

Protože je pobřeží u kláštera do daleka naprosto rovinaté, je osmdesátimetrová žulová hora vidět na mnoho desítek kilometrů. Působí v reliéfu dojmem jakési nejapnosti a nepatřičnosti. Hora je také současně ostrovem (nyní již dostupná téměř vždy suchou nohou díky novému mostu) a to byl jistě rozhodující parametr pro vybudování prvotního osídlení. Roku 708 se zde měl biskupovi z nedalekého Avranches, zjevil archanděl Michael a již o rok později zde vyrostla první kaple. Je zajímavé, že finálním špičatým tvarem byl kopec korunován až roku 1897, tedy poměrně nedávno, ale když si vzpomeneme, jak to je s pražským svatým Vítem...

Mont Saint-Michel za soumraku

Celý komplex je samozřejmě památkou UNESCO a určitě se vyplatí zaplatit těch pár EUR a projít si všechny kostely a kaple. Z nejvyšší terasy je krásný výhled na zátoku a oceníte jej hlavně v době odlivu, kdy voda ustoupí o 10 – 15 km a tekuté písky vyjeví své ladné křivky v pastelových barvách.

Stáda ovcí u Mont Michel

Fotografům ale bude nejvíce imponovat silueta ostrova a pohled z roviny směrem na moře. Možností, jak klášter fotografovat, je nepočítaně. Ať již z veliké dálky se stromy a alejemi nebo přímo z pobřežní oblasti s ovcemi nebo různými potůčky, které jsou s přílivem více či méně plné vody. Ráno nebo v podvečer je kopec nasvícen bočním světlem, a když se sešeří rozsvítí se budovy umělým nasvícením.

Le Mont-Saint-Michel

Klášter Le Mont-Saint-Michel leží na hranicích Normandie a Bretaně a dál na západ se ráz pobřeží začne měnit. Lidé jsou drsnější, mořem ošlehanější, začne se nápadně více rojit majáků, a když se ve zdejším kraji budeme chvíli potulovat, začne nás hlodat podezření, že tak nějak musí vypadat konec světa. A když ne světa, tak alespoň Evropy. A o Bretani zase příště.