10 pražských kostelů, které stojí za to fotografovat

Praze se říká stověžatá. Ono těch věží bude ještě daleko více, ale třeba stopadesátiosmi věžatá neznělo našim předkům tak dobře, tak prostě stověžatá. A navíc se ten počet stále měnil, tak to zaokrouhlení má svou logiku. Když pomineme různé věžičky na rozích honosných domů, tak jaké stavby se na počtu věží v Praze podílejí nejvíce? Jasně, kostely! Těch je v Praze nepočítaně (příležitostně je spočítám) a pro fotografa Prahy tvoří neodmyslitelnou součást městské krajiny. Proto se nemusím ani moc snažit a skoro vždycky se do mých fotografií nějaký ten kostel vloudí.

Následující výčet není samozřejmě kompletní a hlavně není objektivní. Jsou to kostely, které v centrální Praze fotografuji nejraději, a které mi nějakých způsobem přirostly k srdci. Jsme na sebe zvyklí a prožili jsme spolu nejednu světelně intimní chvilku, ráno i večer. Konec něžností a jdeme na to...

1) Chrám svatého Víta

Když kostely, tak proč nezačít tím nejznámějším, kterým je bezesporu naše pražská katedrála. Ona to je celým jménem Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha, ale kdo by ty všechny svatý stále jmenoval, tak se to stejně nejčastěji zkracuje, že jsem opět fotil „svatého Víta“. Katedrála je skutečně skvělá dominanta viditelná z mnoha míst v Praze, a když jí vidíte, tak jí můžete i fotografovat. Ten nejprovařenější pohled je z Novotného lávky s Karlovým mostem. U tohoto výhledu můžeme nechat běžného turistu, ale fotograf bude hledat pohledy nevšednější. Takže se postupně dostanete nad Malou Stranu, na Petřínskou rozhlednu, na vrch Vítkov, na Vyšehrad, ke zřícenině Baba a na mnoho dalších míst. Hledání nových pohledů je dobrodružství!

Svatý Vít nad mlhouSvatý Vít nad mlhou - Toto není z nejčastějších pohledů, který se Vám může z tohoto místa naskytnout. Naopak se jedná o dost unikátní kombinaci podmínek, na kterou se i roky čeká. Chce to mít štěstí a být připravený.

Úplněk za katedrálouÚplněk za katedrálou - Takovou fotografii lze s trochou štěstí naplánovat. Najdete si, kdy a kde vychází měsíc a pak to chce jen tu správnou viditelnost v kombinaci s lehkými mraky.

2) Chrám svatého Mikuláše na Malé Straně

Dalším z mých oblíbenců je Mikuláš na Malé Straně. Sice jej postavili Dientzenhoferové (a ti další – Orsiny a Lurago) a já spíše straním Santinimu, ale i tak musím uznat, že tento mohutný monumentální kostel je vskutku skvostný. To čisté baroko má zkrátka něco do sebe.

Zimní Chrám svatého MikulášeZimní Chrám svatého Mikuláše - Když střechy Malé Strany pocukruje sníh a kolem Malostranského náměstí se vznáší duch Vánoc, pak jsou mé fotografické toulky skutečně pohádkové.

3) Kostel svatého Petra a Pavla na Vyšehradě

Vyšehradské věže pro mě byly dlouhou dobu pro kloudnou fotografii špatně uchopitelné. Procházky přímo u kostela nic nepřinášely a spíše než kostel Petra a Pavla jsem většinou skončil u románské rotundy svatého Martina. Tak jsem začal pátrat po pohledech vzdálenějších a ideální místo jsem nalezl na nábřeží u železničního mostu. Kombinace Vltavy, konstrukce krásného mostu a věží je skvělá. Navíc zde Vltava občas i částečně zamrzne, což vytváří fotogenické popředí.

Samostatná kapitola bylo čekání, až se kostel na Vyšehradu objeví nad mlhou. On je poměrně nízko nad hladinou, a když se navaří mlha, tak se většinou přes vyšehradský kopec přelije a fotografovat můžeme leda tak bílé nic. Jednou se ale zadařilo a bylo to fantastické a nezapomenutelné ráno.

Vyšehradské věže nad mlhouVyšehradské věže nad mlhou - Mlha pulzuje nahoru a dolů, chvílemi je vidět skoro celý kostel, chvílemi je zcela pod narůžovělým příkrovem ranní mlhy.

4) Kostel Panny Marie Vítězné (pražské Jezulátko)

Pražské Jezulátko úplně miluju. Kostel je sice zasazen do rušné Karmelitské ulice, ale stačí vyšplhat kousek do petřínského svahu a pohled ze stráně mandloňového sadu si musí oblíbit snad každý. Nejkrásnější chvilky zde prožijete za jarních východů slunce, kdy jsou mandloně rozkvetlé a mírně šikmé protisvětlo bílé kvítky rozzáří do načervenalých tónů. To pak po kopci běháte jak smyslů zbavení a hledáte ten nejlepší úhel, tu nejkrásnější větvičku a ani si nevšimnete, že máte nohavice urousané až ke kolenům od mokré trávy. Inu fotografové jsou tak trošku blázni.

Jezulátko v mandloníchJezulátko v mandloních - Jaro je na petřínských svazích nádherné. Převaha kvetoucích stromů každý rok prostor nad kostelem změní k nepoznání.

5) Strahovský klášter

Na nádvoří Strahovského kláštera byly, co pamatuji, nejkrásnější tajemné dveře Prahy. Nikdo je nepoužíval, nikomu jejich nepoužívání nevadilo a tak přes ně časem vyrostl silný kmen psího vína, který svými listy zakryl celou stěnu nádvoří. Vždy, když jsem šel okolo, zastavil jsem se pokochat se. A pak jednou na nádvoří dorazili dělníci, veškerou vegetaci strhali, stěnu opravili, krásně natřeli a spolupodíleli se tak na vraždě místního Genia Loci. Co naplat, roky jdou dál.

Klášter má skvělou polohu nad Malostranskou kotlinou a pohled na něj je tak doširoka otevřený. Jeho velikost navíc umocňuje, že je téměř obklopen zelení, což fotograf ocení hlavně na jaře a na podzim. Fantastický výhled se nám pak naskytne z Petřínské rozhledny. Zajímavostí je, že na rozhledně budete ve výšce cca 380 m n. m., což Vám ale stále nestačí na nejvyšší bod Prahy, kterýmžto je kopec Teleček na Zličíně se svými 399 metry. V polích na Zličíně ale zase na druhou stranu moc kostelů nenafotografujete.

Tajemné dveřeTajemné dveře - Psí víno dávalo těmto dveřím nádech tajemna.

Strahovský klášterStrahovský klášter - Po bouřce strávené na Petřínské rozhledně zasvítilo do mokrého města krásné podvečerní světlo.

6) Týnský chrám

Týn, celým názvem kostel Matky Boží před Týnem, má mezi okolními věžemi speciální postavení, protože je z čelního pohledu (z Petřínského vrchu) symetrický, nejdominantnější a dvě věže dávají různé možnosti, jak je fotograficky uchopit. Každý pražský fotograf čeká na těch pár dnů v roce, kdy bude slunce vycházet na správném azimutu, za pár minut nabere tu ideální výšku a projde přesně mezi věžemi. Je to okamžik vskutku magický.

Ale tento kostel nemá jen krásnou tvářičku, má i nádherný zadek. A když už byste se rádi této dámě koukli na zadnici, tak budete muset vylézt nejlépe na Prašnou bránu, odtud se Vám přes Celetnou ulici ukáže v plné parádě.

Slunce mezi věžemiSlunce mezi věžemi - Vrcholný okamžik fotografického roku. Slunce projde mezi věžemi Týna, abyste jej mohli navždy zmrazit v jediném záběru.

7) Loreta

Dalo by se říct, že to je takový nenápadný kostel, přesto však překrásný. Chodíte kolem něj a moc si jej nevšímáte, občas se pozdravíte s baculatým andělíčkem, kterých je před vchodem do kostela vysochána fůra. A pak jednou začne hrát loretánská zvonkohra, a už Vás mají. Zastavíte se, posloucháte, slyšíte. A v tu chvíli pochopíte, že věž Lorety potřebujete mít ve svém fotografickém portfoliu.

LoretaLoreta - Kostel je pod masivem Černínského paláce dost utopený a poslednímu světlu dost často zakrytý, proto se fotografuje obtížně, ale o to větší fotografická výzva to je.

8) Kostel svatého Františka

Kostel svatého Františka z Assisi na Křížovnickém náměstí má vysoce klenutou zelenou kopuli. Čekáte-li na východ slunce na Karlově mostě, bude Vám dělat milou společnost a jeho siluetu budete milovat. Co se roční doby týká, tak září je pro fotografy zaslíbený měsíc. Přes den je ještě většinou příjemné teplo a v noci se ochladí natolik, že se ráno tvoří mlhy. Často je dobrá viditelnost a krásné světlo i mraky. Tyto slibně nastavené fotografické podmínky se navíc potkávají s východem slunce v ose Karlova mostu, kdy rudý kotouč šplhá na oblohu právě zpoza kopule svatého Františka.

9) Kostel svatého Jiljí

Jeden z těch kostelů, které jsou zcela neprostupně obklopeny městskou zástavbou a byť ční vysoko nad okolní domy, těžko se fotografuje. K tomuto kostelu mám ale jiný, čistě osobní vztah. Zde jsme si s mojí ženou Magdalénkou řekli své ano, zde byla křtěná ona i všechny tři naše děti. Na kostel je krásně vidět od Černé Věže na Pražském hradě, ale je to poměrně daleko. Chcete-li blíže, pak bych doporučil vylézt na věž radnice na Staroměstském náměstí

Kostel svatého JiljíKostel svatého Jiljí - Vysoká žlutá věž kostela svatého Jiljí, do kterého se dostanete z Husovy ulice. Jako doplněk je na horizontu fotografie další z velkých pravobřežních pražských kostelů, svatá Ludmila na náměstí Míru.

Jiljí ze Staroměstské radniceJiljí ze Staroměstské radnice

10) Desítku si doplňte sami :-)

Neuměl jsem se rozhodnout, jaký pražský kostel by měl můj výběr zakončit, a tak tu desítku nechám na Vás. Snad jen malá nápověda. Na pravém břehu Vltavy jsem opomenul velice zajímavé Emauzy, ve městě uzavřeného svatého Jakuba či svatého Havla, svatého Salvátora, který se tak často objevuje na fotografiích z Karlova mostu, architektonicky zajímavý kostel Nejsvětějšího srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad nebo vysoko do nebe čnící Pannu Marii Sněžnou.

Na levém břehu to pak může být Markéta a celý areál Břevnovského kláštera, bazilika svatého Jiří na Pražském hradě, Panna Marie Vítězná na Bílé Hoře a mnoho dalších kostelů, rotund, kaplí a kapliček.

Související články

Líbí se Vám můj článek?Kupte mi kafeKupte mi kafe